omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Hromoplka se, dcero, střež!

17. ledna 2015 v 14:45 | Ainowa |  Píšu
Seděli jsme na hřbitovní zdi, kývali nohama a tvářili se bezstarostně. Škoda jen, že takoví jsme nikdy nebyli. Nikdo z nás není bezstarostný a zatímco jiným se naše problémy mohou zdát bezvýznamné, nám se kvůli právě takovým věcem hroutí svět.
Nechci moralizovat, sama nejsem dokonalá. Když ale citlivým lidem vyčítáte, že mají pocity... Není to v pohodě, ne doopravdy. Když člověku, který se vám otevře, vmetete hloupost jeho problémů do obličeje... Když mu vyčtete, že si dovoluje něco cítit...
Neříkám, že jsem pocitově založený člověk. Jsem spíš svině s kamennou tváří. To neznamená, že nemůžu taky něco cítit. To neznamená, že nemám výčitky. To vůbec nic neznamená.
Seděli jsme na hřbitovní zdi, houpali nohama a hleděli mezi nepravidelné řady náhrobků. Nikdo nepromluvil. Já nechtěla - a ty jsi nemohl. Proč? Vždycky jsi existoval jen v mé hlavě.
Seděli jsme tam a já přemýšlela. O tom, proč se některé věci dějí. O tom, proč se některé věci staly. O tom, proč se některé věci stanou. A mezi těmi myšlenkami, temnými jako brána do pekel, se poprvé objevilo světlo naděje. Světlo, jehož vyhasnutí by znamenalo pád.
Ne úplně elegantně jsem seskočila ze zdi, jen těsně jsem zachytila klobouk, který mi padal z hlavy. Z místa, kde jsem seděla, jsem sebrala rudou růži. Pomalým krokem jsem se vydala k vzdálenému hrobu s německým jménem. Jméno jsem jen zběžně přeletěla očima a růži položila. Brána už byla nedaleko a já opustila hřbitov nedaleko hranic.
Vítr zavrzal starou bránou, na hřbitově nezůstala jediná živá duše. Jen osamělý Hromoplk zůstal sedět na místě, kde ho dívka opustila.

Awake and unafraid.
Asleep or dead?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 12. srpna 2015 v 15:41 | Reagovat

Čtu to už počtvrté a ještě jsem to nekomentovala?? :O To se musí napravit :D Hromoplka máš odkud, tvůj výmysl??

2 Ainowa Ainowa | Web | 13. srpna 2015 v 9:27 | Reagovat

[1]: Hromoplk (Žvahlav, Tlachapoud, občas Hromoplkie - v originále Jabberwock) v původním smyslu je nebepečná příšera z Alenky za zrcadlem od L. Carolla. Můj oblíbený překlad básničky o Hromoplkovi je od pana Pinkavy. Kvůli tomu jsem začala používat spíše název Hromoplk než ten známější, Tlachapoud. Právě z téhle básničky pochází i název článku, jen v malé obměně. Ale o Alence a obzvlášť o jejím pádu do králičí nory a Hromoplkovi bych mohla mluvit/psát věky. Tak alespoň mrkni na tu básničku. Je to ta nejnesrozumitelnější a nejkouzelnější básnička, jakou jsem kdy viděla.

Hromoplkie (překlad Václav Z. J. Pinkava)
Jasřilo; poplaslizná tklova
kruťcupila se v trámavě:
průvratná byla bokřavova,
můrnící hledavě.

„Hromoplka se synu střež!
Čelistí chňapných drápů šmika!
Klepklep-péřatce dravce, též
Supteřva plundrožvyka!“

3 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 13. srpna 2015 v 16:56 | Reagovat

Moje zkušenosti s Alenkou začínají a končí filmem Tima Burtona. Asi bych si měla rozšířit obzory. Každopádně díky, i když nesrozumitelná je až až, to máš pravdu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama