omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Jehla plná metadonu

22. března 2015 v 20:56 | Ainowa |  Píšu
Prostě sedím na sedadle spolujezdce v autě, nohy na palubce a klobouk na hlavě. Právě jsem se pustila do takovýho toho rohlíku se slaninou a sýrem, co prodávaj v každým druhým supermarketu a vedle sebe - jak jinak - postavenej kelímek s tím hnusným kafem z automatu na rohu, který je ale lepší než nic.
Život je občas směšně jednoduchej, ne? Sedím tady a čekám na tebe i když vím, že s tebou nemůžu mluvit o všech problémech. Jasně, vyslechl bys mě, ale pochopil? Nemyslím si.
Čekám a sleduju všechny ty barevný lidi. Je jich tolik a všichni, všichni vypadají takhle za sklem úplně stejně.
Čekám a pouštím rádio. Jasně, vím - půjčený auto, neměla bych drobit, neměla bych tu pít kafe. Co je ale mnohem horší, žádný naše cédéčka. A tak ladím a přelaďuju a hledám ve vodách českýho mainstreamu něco, co by se dalo poslouchat. Zastavuju se ale až u rádia, ve kterým něco drmolej polsky, chviličku. Pak pustěj asi tu nejmíň pravděpodobnou písničku od Rise Against a já mám úplně jasno.

Láska je jako jehla plná metadonu.
Opatrná, ale neskutečná,
Nechala tě chtít něco víc.

A takhle nějak to asi je. Je pryč, nechala mě samotnou v tomhle světě a já jsem bez ní úplně ztracená. A zároveň vím, že takhle to chce. Její volba. A můj život plnej chyb a přešlapů.
Změnila bych pár věcí. Možná chvíli, kdy jsem si uvědomila, že mi na ní záleží. Možná chvíli, kdy jsem ucukla, udělala krok zpátky a příliš se bála. Ale rozhodně ne tu noc nebo brzký ráno - je jedno, jak tomu budete říkat.
Teď jenom nevím, co mám dělat. Tak jenom sedím a piju kafe a jím a chvílema strašně falešně zpívám a snažím se zapomenout.

Co se musí stát, aby sis toho všimla?
Jsem jenom srdce v ohni, svit difúzních stěn.

Jsem taky jenom člověk. Snažím se přežít a žít tak, jak nejlíp to dokážu. Jsem jenom člověk a mám nějaký city. Jsem taková živelná pohroma a pokazím co můžu, ale vážně se snažím.
Jsem jenom člověk a věřím v lepší zítřky. Jenom někdo, kdo dál věří na lásku a nenávist a smrt a taky život. Ještě dýchám a nechystám se umřít hned teď a kašlu na všechny ty nemoci, kterejma jsem prolezlá.
Ignorace je taky zbraň a já chápu, jak se cítila a je mi to líto, ale jsou chyby, který se nedaj vrátit.

Jsem ruční granát, pojistka je už vytažená, tak neodcházej.
Jak se hodíme za sluncem, můj stín padá.

A písnička pomalu končí a kelímek od kafe už v sobě nemá ani kapku. Bouchnou dveře, z rádia se rozezní People Live Here a ty si sedáš za volant.
"Kašli na to, beru. Ať už je v tom kdokoliv, nebuď smutná. I přes to všechno budeš vždycky moje malá anarchistka, moje malá punkerka."
Cucháš mi vlasy a já vím, že jsem si lepšího bratránka a spolupachatele všech přestupků proti rodinnejm pravidlům nemohla přát. Díky tobě zase zapomínám na ni a na celou tu budoucnost, která mi běží naproti. Zapomínám na papírový lidi a na všechny chameleony, co si hrajou na kamarády.
Bude to v pohodě. Třeba.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Krokodyleka Krokodyleka | Web | 22. března 2015 v 21:32 | Reagovat

Pěkné! Doufám, že jednou ji znovu najdeš, a s něčím méně návykovým ;)

2 sarushef sarushef | Web | 22. března 2015 v 21:39 | Reagovat

Dost dobrej hudební výběr. A líbí se mi, jak píšeš.

3 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 22. března 2015 v 21:46 | Reagovat

Krásné ;) Povedený článek

4 Miriam Miriam | Web | 22. března 2015 v 22:36 | Reagovat

Ta rádoby utěšující, ale zároveň optimistická věta na konci vystihuje přesně to, co si lidé při osobním problému říkají. Bude to v pohodě, snad, možná, někdy. A věř mi, znám to moc dobře. Člověk vždycky chce, aby to NĚCO bylo v pohodě, aby celej život byl v klidu. A on není, protože bez sebemeších maličkostí i obrovských problémů a svinstva, který se nám do života připlétaj by byl život NUDA. :)

5 Ainowa Ainowa | Web | 23. března 2015 v 17:12 | Reagovat

[1]: Ji? Ji jako lásku obecně, určitě. Ji, jako tu osobu... Asi ne :) Jinak, díky moc ^^

[2]:, [3]: Děkuji ^^

[4]: Ta rádoby utěšující věta se snad stala jakýmsi mým mottem a slibem lepších zítřků :)
Já dobře vím, že život nebude v pohodě a toho svinstva bude ještě spoustu, ale máš pravdu - byla by to nuda.

6 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 23. března 2015 v 20:58 | Reagovat

Nothing matters but the pain when you're alone
Never-ending nights when you're awake
When you're praying that tomorrow it's okay
There will be a time to crack another smile
Maybe not today or for a while
But we're holding on to laugh again some day
To laugh again some day

- proč mi přijde, že tenhle refrén k tomu tak zatraceně sedí??

7 Ainowa Ainowa | Web | 25. března 2015 v 17:13 | Reagovat

[6]: Možné to rozhodně je, ačkoliv bych byla schopna přísahat, že tentokrát to nebylo vědomě :) V neděli jsem se věnovala rozboru právě Tragedy+Time, takže nejspíš není příliš udivující, že se to promítlo i v tomhle článku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama