omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Měla bych tě nenávidět nebo tak?

27. dubna 2015 v 20:22 | Ainowa |  Pocity
Udělala jsem spoustu hloupostí.
Ještě pořád bych od tebe nejraději odehnala všechny kluky, co o tebe jenom zavaděj pohledem. Neraději bych každýho z nich od tebe odstrčila. Neudělám to, protože jsem to já. A hlavně proto, že na tohle jsem už dávno ztratila právo.
Žárlím a šílím a nenávidím tě a miluju.
Ještě pořád před tebou utíkám. Ne tolik, ale dost. Ještě pořád uhýbám pohledem, před tebou ztrácím hlas i hlavu. Ještě pořád se ti nedokážu podívat do očí.
Cítím se zle a vím, že je to moje chyba. Cítím se ošklivá, i když jsi nikdy nic neřekla.


Chtěla bych tě nenávidět.
Chtěla bych tě milovat jako dřív.
Chtěla bych přestat žárlit a zase žít.
Ale je to v pohodě, protože vím, že u tebe nemám šanci.
Ale není to v pohodě, protože vím, že kterýkoliv z nich tu šanci má.

Po celý tý době bych se přes to měla dostat, ale já tě furt vidím před sebou s tím úsměvem. Cítím tvoje objetí a tvoje rty a chci se jenom zhroutit a brečet. Mám strach, že by ti to udělalo radost - to já jsem ta vždycky bezcitná, ne? A tak se prostě nadechnu a vydechnu a půjdu dál.

Ráda bych tě nenáviděla tak, jako jsem to jednou dokázala.
Ráda bych tě milovala tak, jako jsem tě milovala na začátku.
Ráda bych tě obejmula tak, jako jsem to dělávala.
Je to v pohodě, protože vím, že minulost se nevrátí.
Není to v pohodě, protože bych chtěla, aby to bylo jako dřív.
Aby to bylo jako v době, kdy jsem si myslela, že mě máš ráda tolik, jako já měla ráda tebe.

Mám tvoje telefoní číslo spojený se spoustou špatnejch věcí. Pamatuju si těch 9 číslic zpaměti. Vždycky jsi volala jen ve chvíli, kdy jsi něco potřebovala? Nebo se to zlomilo až později?
Nevím, nevím, nevím. Před pár měsíci mi tvoje číslo vrátilo tolik vzpomínek. A byla jsem to já, kdo ti šel pomoct. Byla jsem to já, kdo se ti snažil pomoct. A udělala bych to znova.

Sama si odpuštění nezasloužím a proto si ani nezasloužím, aby ode mne někdo odpuštění žádal.
Jsem jenom hromada sraček. Jsem jenom beznadějná a nemožná holka, co nic nedokáže správně.
Chybuju. To je lidský, prej.

Mám tě ráda. Chybíš mi. Potřebuju tě. Víš, že tě vlastně nedokážu nenávidět, viď?
Chybíš mi. Strašně moc.
Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi. Chybíš mi.
Ale já to pokazila a nemám dost odvahy na to, abych všechno napravila.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 28. dubna 2015 v 16:18 | Reagovat

Když musíš mít tu osobu pořád na očích, tak je to vždycky na nic. Ale všechno spraví čas a bude to zase přinejmenším snesitelné. Hlavu vzhůru.

2 Ainowa Ainowa | Web | 3. května 2015 v 16:14 | Reagovat

[1]: Asi jo... Díky :)
Kolik dalších nekonečnejch měsíců ale bude muset uběhnout?

3 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 14. května 2015 v 16:28 | Reagovat

Je to úžasný, úplně se s tím ztotožňuju. :')

4 Ainowa Ainowa | Web | 15. května 2015 v 19:49 | Reagovat

[3]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama