omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Květen 2015

Underground #1 (You got to...)

30. května 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí
Jsme mládež v davu lásky, bojujeme za mír, dokud slunce nedohoří.
(Palaye Royale - Die For Something Beautiful)

You got to die for something beautiful.

Nicolas.
Prý jsem v pořádku - už tři měsíce. Není to dost, ale není to ani málo. Říkají, že jsem silnej, mám to v hlavě v pořádku a že Krtci mi s tím vším pomůžou. Takže nemá cenu něco zapírat, ode dnešního dne jsem taky Krtek.
Víte, Krtci nejsou žádná oficiální organizace a vlastně se tak ani nejmenují. Je to něco jako anonymní alkoholici nebo narkomani, znáte to, je to na každým rohu. Jenomže Krtci "pomáhají" především místním studentům - lidem, co se kvůli závislostem, úchylkám a psychickejm problémům snažej nevyletět ze školy. Najdete tady hlavně dětičky z bohatejch rodin, co potřebujou papír o tom, že mají hlavu v pořádku. Nejsem jinej než oni. Privilegovaný dětičky s plnou peněženkou.

Kdo jsi?

28. května 2015 v 20:29 | Ainowa |  Píšu
Když jdu na večerní autobus, vím, že jdeš po ulici kousek ode mne. Vyšel jsi z posilovny, což je hned vedle budovy, ve které jsem trávila odpoledne já.
Kdo jsi?
Když si jdu ráno koupit kafe, při odchodu tě potkám ve dvěřích.
Kdo jsi? Na náhody nevěřím. To kvůli tobě mi říkají, že jsem paranoidní?

Naši hudbu tam nehrajou.

21. května 2015 v 20:40 | Ainowa |  Píšu
Sesunula jsem se na přední sedadlo a zabouchla za sebou dveře.
"Jsi v pořádku?"
Přikyvuju, utírám si slzy a zesiluji rádio. Míříme domů, nebo přesněji na místo, který bych za domov měla považovat.
Realita je občas trochu těžko uvěřitelná. Když člověk zmačká a zahodí svý srdce, má pocit, že mu už nikdo jiný nemůže ublížit. Není to ani trochu pravda.

Hledala jsem.

17. května 2015 v 20:11 | Ainowa |  Píšu
Seděla jsem na obrubníku v části města, kde bych se za tmy asi neměla ukazovat. Seděla jsem na tom pitomým obrubníku, hledala v mracích měsíc a doufala a šílela a zase brečela a schovávala hlavu mezi kolena.
Svět se v tu noc zdál tak trochu nekonečnej a tak trochu zoufalej.
Seděla jsem tam a dívala se na nebe. Hledela jsem měsíc mezi mraky, hledala jsem sebe samotnou mezi nekonečným počtem hvězd. Hledala jsem hranici mezi nocí a dnem a doufala, že mi pomůže najít realitu.