omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Underground #1 (You got to...)

30. května 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí
Jsme mládež v davu lásky, bojujeme za mír, dokud slunce nedohoří.
(Palaye Royale - Die For Something Beautiful)

You got to die for something beautiful.

Nicolas.
Prý jsem v pořádku - už tři měsíce. Není to dost, ale není to ani málo. Říkají, že jsem silnej, mám to v hlavě v pořádku a že Krtci mi s tím vším pomůžou. Takže nemá cenu něco zapírat, ode dnešního dne jsem taky Krtek.
Víte, Krtci nejsou žádná oficiální organizace a vlastně se tak ani nejmenují. Je to něco jako anonymní alkoholici nebo narkomani, znáte to, je to na každým rohu. Jenomže Krtci "pomáhají" především místním studentům - lidem, co se kvůli závislostem, úchylkám a psychickejm problémům snažej nevyletět ze školy. Najdete tady hlavně dětičky z bohatejch rodin, co potřebujou papír o tom, že mají hlavu v pořádku. Nejsem jinej než oni. Privilegovaný dětičky s plnou peněženkou.

Jak se to tu doopravdy jmenuje, to opravdu netuším. Nikdo tomu ale neřekne jinak než Krtci, snad proto, že se scházejí vždycky v suterénu starýho divadla.
A tak jsem tady - spíš nedobrovolně než dobrovolně. Samozřejmě, to by nebylo, aby mě sem poslali samotnýho. Je tu se mnou Sebastian. Prý je zodpovědnej, dá na mě pozor, pohlídá mě... Jasně, jasně. Že to byl on, kdo mezi nás dotáhl první cigára i první trávu, to by nikoho nenapadlo.
Jestli vás trochu zajímá, kdo jsem, asi se toho moc nedozvíte, alespoň zatím ne. Jsem někdo, kdo byl přítomný u spousty zásadních věcí a někdo, kdo se - k jeho nevelké radosti - dostane do středu budoucích nehezkých událostí - každý totiž máme svý vlastní tajemství a i když Krtci by měli být právě o jejich sdílení, nikdy tu není řečeno úplně všechno.
Pokud vás děsím, klidně můžete přestat číst, jo?

Je tu na můj vkus až moc lidí. Spousta z nich má sice zamlženej pohled a pochybuju o tom, že vnímají, co se tu děje. Nicméně, vedle mě sedí Seb, už jsem se o něm zmiňoval. Fakt byste ho na (bývalýho) feťáka netipovali - brejle, košile, na milimetr přesně ostříhaný vlasy. Vzhled klame - o tom by mohl vyprávět snad každý, kdo se kdy mezi Krtky dostal.
Zaujala mě ona. Seděla asi o třetinu kruhu ode mne a sakra, modrý vlasy nebyly to jediný, co mě praštilo do očí. Na nose jí seděly velký, výrazný obroučky a oči měla jako dvě studny. Všechno na ní křičelo: "táhněte do prdele, seru na vaše předsudky," a možná proto na ní spočívala většina těch nepřítomnejch pohledů. Nevypadala zlomená nebo zničená jako my ostatní, do Podzemí snad ani nepatřila. Na první pohled, samozřejmě. Nikdo by mezi Krtky nepřišel jen tak. Možná jen dotáhla své herecké umění k dokonalosti.
To už se ale jedna z osob postavila.
"Jsem Judy," představila se drobná, ale vysoká blondýnka," a mám to tu na starost. Ráda bych tu přivítala naše nováčky. Tak, chtěl by nám někdo říct, z jakého důvodu tu je?" Nezněla nějak přehnaně nadšeně, spíš jako starší sestra, které by vám chtěla pomoci, ale sama spadla natolik hluboko, že to nebylo v jejích silách.
Nikdo se napostavil. Nikdo nepromluvil. Téměř všichni upírali pohled k podlaze. Když se blondýnka začínala tvářit zoufale, ze židle se zvedl nevýrazný kluk v tmavém svetru.
"Říkají mi Lenny a řeším lehký problémy s alkoholem. Stejně jako Jude." Odmlčel se a sklopil pohled. Očividně i naše mentorka měla svý problémy a všichni to tu věděli.
"Um, děkujeme, Lenny." Judy vypadala trochu vyvedená z míry tím, že ji takhle otevřeně obvinil. Mohlo to být tím, že to byla pravda?
Celá tahle... věc mi připadala jako hloupost. Abych upřesnil, připadalo mi to tak už od začátku, ale čím déle jsem poslouchal jak všichni popisují, o kolik se od minule zlepšili a jak je jim líp, chtělo se mi smát. Nevěřil jsem jim ani slovo.

"Co ty, Nicku?" Jude přerušila mé myšlenky. Stále jsem netušil, jak by mi mělo pomoci poslouchání problémů ostatních.
"Jsem Nicolas. Nicku mi nikdo neříká," povzedchl jsem si a postavil se. "Kradl jsem. Dokroři mě označili jako kleptomana, takže žádný trestní stíhání. Přišlo se na to dost brzo a teď jsem si už tři měsíce nic cizího nepřivlastnil."
Teda, skoro. No, věci s téměř nulovou hodnotou se nepočítají, že ne?

Pozn.: Prosím vás. Neukamenujte nás. Asi to zatím vypadá trochu jako laciná lovestory. Přísahám vím, že něco takovýho to nebude. Nebuďte na nás nějak přehnaně přísní. Ani jedna nejsme schopná pořádně napsat něco akčního, takže můžu slíbit, že to bude hodné podobné mým ostatním článkům.
Tohle je vlastně první polovina jakéhosi úvodu, druhá bude brzy a pak by se to mohlo trochu rozjet. Trošičku. Taky se trochu omlouváme, protože Aky slibovala tohle Bezčasí/Underground/Whatever už v polovině dubna.

(Stejně je to její chyba, vzhledem k tomu, že nezálohuje.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 31. května 2015 v 9:51 | Reagovat

Zrovna u tebe se rozhodně nebojím, že by z toho byla laciná lovestory. :D

2 Ainowa Ainowa | Web | 31. května 2015 v 10:03 | Reagovat

[1]: Ach. Teď si nejsem jistá, jestli to byla lichotka... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama