omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

I think I've lost my mind (Recenze, HU)

19. června 2015 v 19:21 | Ainowa |  Poslouchám

Hollywood Undead - Day Of The Dead (recenze)

Ach. Tohle je něco, co jsem na blog chtěla dát už dlouho. Teď už je dost jistý, že to pod mým jménem (pravděpodobně) nikde nenajdete, takže... No, užijte si to.


Cože?
To je jedno slovo, kterým bych popsala nové album od Hollywood Undead. Poslechla jsem si ho jednou. Pak podruhý. Potřetí. A pořád dokola, protože jsem se snažila si udělat objektivní názor. Některá alba se s počtem poslechnutí lepší. Je to tak i u novinky od Hollywood Undead?


Myslím, že kapelu není třeba představovat, pokud vás zajímá něco, co v tomto článku není, určitě si to najdete sami. K novým maskám nemám potřebu se vyjadřovat, takže mi snad odpustíte, že je tu nebudu popisovat a rozebírat. Snad jen, že mě tentokrát zaujala ta Da Kurlzzova - propracovanější než dřív a neztratila svý kouzlo. (Najdete ji třeba TADY.)
Abych všechno uvedla na pravou míru, neposlouchám HU týden nebo měsíc. Znám jejich alba (myslím celkem dobře) už nějaký pátek a díky Usual Suspects jsem byla na tohle album natěšená jako šestileté dítě na Vánoce. Nejsem si však úplně jistá, jestli album přišlo s tím, co jsem očekávala a na co se těšila.

Jako první jsem, ještě před vydáním alba, slyšela Day Of The Dead. Byla jsem z toho lehce v šoku. Neznělo to jako Hollywood Undead, to ani zdaleka. Ale sakra, znělo to dobře! I tak jsem si nebyla jistá, jestli chci, aby se v tomhle duchu neslo celé album. HU mám ráda především proto, že jsou naprosto odlišní od toho, co normálně poslouchám. Taky jsou jiní než rádiový mainstream. DOTD zní trochu jako, já nevím, průměrná písnička od průměrné rockové/hardrockové skupiny. Takže to, co byste v mých sluchátkách našli hrát v 9 z 10 případů.
Když jsem ale narazila na Usual Suspects, všechno se obrátilo. Na album jsem se začala opravdu těšit a abych to všechno trochu vystupňovala, nepouštěla jsem si (um, víceméně, trochu jsem podváděla) ty další věci, co už byly venku nebo se ven teprve dostaly. Čekala jsem, abych si album mohla poslechnout celé.

A pak přišlo obrovské zklamání. Na první poslech mě polovina písniček z alba vůbec nezaujala a některé mě dokonce donutily přemýšlet, co se to s Hollywood Undead stalo. Můžu vybrat třeba Guzzle Guzzle, Does Everybody In The World Have To Die nebo I'll Be There.
Samozřejmě, první poslech vždycky trochu klame, zkresluje. V mém přehrávači místo zaujaly Usual Suspects, DOTD, How We Roll, ale i Disease, Gravity, Live Forever a Take Me Home. Rozhodně je považuji za nejsilněší z alba, nejvíc takové "hollywoodovské", prostě přesně to, co jsem čekala.
A jak jsem poslouchala album znovu a znovu, rozebírala texty písniček a přemýšlela, téměř nevědomky jsem přestala přeskakovat i všechny tři bonusové (Fuck The World, Sing, Ghost), taky Let Go, Dark Places a Save Me. Částečně to bylo kvůli chytlavým refrénům, částečně kvůli tomu, že ještě pořád znějí jako HU. Což se o dalších, bohužel/bohudík říci nedá. Tyhle by se možná daly zařadit k šedému průměru - ačkoliv označit cokoliv od téhle skupiny za "průměr" a "šedé" by byla chyba.

Speciální odstavec si zaslouží I'll Be There a Party By Myself, protože jsou to speciální písničky.
Já osobně bych v nich HU nepoznala. Není to úplně dobře, ale sakra, dejte jim šanci - ať už jste fanoušci, kteří tohle album totálně zavrhli, nebo nováčci jejich hudbou nedotčení. I'll Be There má úžasnej text, vážně se mi líbí. A nevím, jestli to tam slyším jenom já, ale není tam taková malá narážka na odchod (nebo násilný odchod, um) jednoho z bývalých členů skupiny?
Party By Myself je prostě něco. Ne v dobrém, ne ve špatném smyslu, jen netuším, jak bych ji popsala. Jasně, zní jako něco, co byste v rádiu asi přeladili. Polohit s divnou melodií, možná krok špatným směrem. Ale poslechněte si ten text - vystihuje totiž život tak poloviny lidí, co si tohle přečtou.
Me, myself, and I've been drinking. - Looks like tonight I'll be drinkin' alone.


War Child mě třeba na nahrávce nezaujala ani trochu, divná rádiová skákačka. Že ale živě funguje úžasně, to mohu díky RfP potvrdit. Tady asi záleží na každém, nedokážu posoudit.
Jsou jen dvě, které nemůžu ani slyšet. Guzzle Guzzle, na kterou jsem si vypěstovala alergii, a Does Everybody In The World Have To Die. Nezní to jako Hollywood Undead, nezní to jako nic, co bych si dobrovolně poslechla. Mohly by být od nějakýho populárního exota, mohly by hrát v rádiu třeba pětkrát za den a já bych to vždycky s kyselým výrazem přeladila jinam.
Chce se mi z toho brečet, mám vztek - protože oni jsou jedna z mála skupin, ke kterým jsem se dlouho propracovávala, zkoumala jejich písničky a dlouho mi trvalo, než jsem je dokázala mít ráda. Ale to všechno se změnilo v obrovský nadšení pro jejich hudbu. Miluju jejich jedinečnost a strašně dlouho jsem uvažovala, jak svý pocity ohledně tohohle alba sepsat. Je mi prostě smutno z toho, že tu jedinečnost ztrácejí.

Shrnuto a podtrženo, Day Of The Dead považuji za jejich nejslabší album. Swan Songs k Hollywood Undead okamžitě přitáhlo pozornost svou drzostí a upřímností. American Tragedy skvěle navázalo tam, kde předchozí album skončilo a přineslo i spoustu nového. Notes From The Underground se pokusilo trochu zahrát na city. DOTD mi připadá jako nepříliš povedený mix toho všeho s pokusem o něco nového. I tak tahle skupina neztratila svou energii a sílu. Nechybí tam ironie, sex, nadávky a nenávist, všechno to, co bychom od Hollywood Undead chtěli. Tak proč mám pocit, že to není dost?

Klip k Usual Suspects, můj osobní favorit mezi klipy od HU.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 20. června 2015 v 15:31 | Reagovat

Jsem nováček jejich hudbou nedotčený. A podle toho, co píšeš asi začnu něčím starším. Ale určitě jim šanci dám a to ze dvou prostých důvodů.
1. Protože to vypadá, že poslední dobou udáváš směr, kterým se jako posluchač ubírám
2. Protože už teď nemůžu Usual Suspects dostat z hlavy :D

2 Ainowa Ainowa | Web | 21. června 2015 v 18:49 | Reagovat

[1]: Já třeba začínala na Bullet, Another Way Out, Paradise Lost a Medicine s tím, že ostatní se nedá poslouchat... A takhle jsem skončila :D
'I think I've lost my mind, I'm feeling so alive!' Však on ten název není jen tak, že jo. Tak vlezlá písnička, že ji svým způsobem miluju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama