omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Klapot podpatků

21. června 2015 v 21:55 | Ainowa |  Píšu
Říkala jsi mi to, já vím. Vždycky jsi měla pravdu, ale já ji přes svý lži neviděla.
Všechno, co vidím, jsou boty. Přemýšleli jste někdy nad tím, že boty o člověku dokážou hodně říct?


Vysoké červené podpatky klapou po vykachličkované podlaze. Téměř se lesknou čistotou. Nejspíš dámička v těsném kostýmku. Kancelářská krysa s falešným úsměvem. Vsadila bych zbytek svýho života na to, že spala se svým šéfem.
Škoda, že zbytek mýho života už za nic nestojí.
Podlaha je studená, chlad mi pohlcuje tělo. Moje vlastní volba. Lidi přicházejí a odcházejí. Víte, nikdo si nikdy nevšimne. A pokud jo, předstírá, že ne. Nikoho to tu nezajímá.

Aha. Děravý tenisky, ohrnutý džíny. Nejspíš dcera majitele nebo někoho takovýho. Privilegovaný dítě s plnou peněženkou.
Všichni jsou ve svý podstatě stejný. Jsou tu proto, aby se ukázali. Že mají nový šaty, nový perly na krku, nový auto. Novou ženu/muže. Aby ostatní záviděli. Firemní večeře. Jiný měsíc, jiné datum, jiní lidé. Stejná společnost.
Dneska nejsem mezi těmi , kteří přišli ve starých šatech a závistivě si prohlíží bohatý. Pořídila jsem si nové, černé šaty. Možná proto, že když jste na konci cesty do pekel, chcete vypadat dobře.

You are one of God's mistakes, you crying, tragic waste of skin. I'm well aware of how it aches.

Placebo mají písničku na všechno, co se ve tvým životě může pokazit.
Vážně, přísahám.
Napůl ležím, napůl sedím v záchodové kabince. Co tu dělám? Dobrá otázka.

Klapot vysokých červených podpatků. A za nimi, překvapivě, tmavé polobotky. Ale ale, to se nám tu někdo ukázal v pravých barvách. Vsadím poslední hodinu svého života, že je to její šéf. Jeho manželka nejspíš sedí v sále a vůbec nic netuší. Je dost možný, že ta holka v teniskách byla jeho dcera. Ani ona nic netuší.
A červeným podpatkům jde stejně jen o peníze. O vyšší plat. O co jinýho?

Řekla bych, že čas je relativní. Někdy běží rychle, někdy pomalu. Pro každého úplně jinak.
Nechci už být součástí tohohle všeho. Nechci skončit jako troska. Nechci jen přežívat za dne na den, od kafe ke kafi, od dávky k dávce.
Už se mi téměř zavřely oči, když jsem zaslechla svý jméno.
"Ann? Any?"
"Je tu?"
Bouchání na dveře kabinky. Hlasitá rána.
"Kurva, vzala si to?!"
"Dýchá? Co tep?"
Už jdu. Slíbila jsem přece, že do pekel dorazím brzy.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 22. června 2015 v 17:09 | Reagovat

Perfektní! Můj osobní favorit, společně s Nezapomeň.
Btw, díky za Placebo :3

2 Ainowa Ainowa | Web | 24. června 2015 v 18:55 | Reagovat

[1]: Díky ^^
Prozradím tu teď jedno malý (trochu egoistický) tajemství - Podpatky, Nezapomeň a Kdo jsi? jsou taky moje největší srdcovky, snad ještě s kompletním Undergroundem.

3 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 25. června 2015 v 17:39 | Reagovat

A jak to vůbec vypadá s Undergroundem??? Dočkáme se někdy pokračování??? :DD

4 Ainowa Ainowa | Web | 25. června 2015 v 19:11 | Reagovat

[3]: Leží to tady celý přede mnou, ručně psaný... Ale není čas ani energie na přepsání :D
Psala jsem, že brzy, takže v průběhu července si chvilku určitě najdu a pak to půjde (snad) rychle! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama