omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Červenec 2015

Underground #5 a ½ (I've been...)

30. července 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí

I've been living on the run.

Žila jsem na útěku, abych se osvobodila, abych mohla být divoká. Abych našla svý místo pod sluncem.
(Santa Cruz - Nothing Compares To You)

Pozn.: Tenhle díl je jen vsuvka mezi první částí děje (prvních 5 dílů) a druhou částí děje. Odehrává se právě mezi nimi - po Sophiině odchodu od Nikkiho a příchodu za Rhiou. Neprozradí nic nového. Klidně to můžete přeskočit, protože je to ta nejromatičtější věc, na jaké jsem se kdy podílela.
Znamená to, že už jsme skoro v půlce Bezčasí. Znamená to, že od příští části se to rozběhne a věci (snad) začnou dávat smysl. Věříte tomu? Protože já ještě pořád ne.

Rhiannon.
"Měla bych tě pozvat na rande," zasmála jsem se a plácla sebou do křesla. Měla bych vyšilovat, možná panikařit nebo něco, ale celou tuhle fázi popírání a nenávisti jsem úplně přeskočila. Asi na mě Sophie měla vždycky ten uklidňující vliv.
"To bys teda sakra měla," se smíchem na mě mrkla. Předtím... Než odešla, pořádně jsem se v ní nevyznala. A teď, když byla zpátky... Byla upřímnější. Nehrála ty svý hry, přestala s nimi.

Tvář v davu

26. července 2015 v 22:41 | Ainowa |  Píšu
Se sklopenou hlavou a pohledem upřeným někam ke dlažbě jdu dál. Kam? To je špatná otázka. Možná by bylo jednodušší zeptat se za kým.
I tak je to něco, co vám neprozradím. Pro pointu příběhu naprosto nedůležité.
Pokud tedy moje příběhy nějakou pointu mívají.
Holka v černým nemá mezi šedivými lidmi šanci. Ale co když ji našel někdo, kdo nechce, aby taky vybledla?

Underground #5 (Another friday night.)

23. července 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí

Another friday night.

Stále čekám, že mi zavoláš. Je to jednoduché, ale nedokážu to vysvětlit.
(American Hi-Fi - Another Perfect Day)
Rhiannon.
A ona tam seděla, opřená o dveře, oči zavřené. Všechno se mi vrátilo, žaludek udělal kotrmelec. Jedna moje část se chtěla otočit a přespat u Olivera, ale ta druhá věděla, že ji musím vyslechnout.

Underground #4 (I'll be anything...)

16. července 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí
Tvůj taťka je bohatej a tvoje máma vypadá tak dobře, zlato.
(Janis Joplin - Summertime)

I'll be anything that you want me to be.

Nicolas.
Můj život se stal strašně nezajímavým. Svou milou nudu mám ale tak trochu rád. Bydlení v podkroví u rodičů, studium nezajímavého oboru, zažitej pořádek ve věcech.
Dobře, přiznávám, mám svý chvilky. Není v tom nic špatnýho, potřebuju ve svým životě trochu vzrušení. Možná proto mi ty krádeže za to vždy stály.

Mezidobí

12. července 2015 v 18:49 | Ainowa |  Píšu
Jde o to, že mě to drží nad vodou. Že moje závislosti jsou něco, kvůli čemu jsem ochotná spoustu obětovat. /Však jsou to závislosti, že jo./ Chtěla bych vám o tom něco říct, ale nevím... Udržet jednu myšlenku je příliš složité, příliš...
Se všemi těmi hlasy. Jak jen to začalo? Kafem? Hudbou? Pozvánkou? Jenomže zůstali jenom oni. V mý hlavě.

I. Někdy
"Jsi zvláštní, všimla sis toho? Jiná... A vlastně stejná jako ostatní. Na první pohled průměrná naivní holka s barevnýma vlasama. Všimla sis, že máš zvláštní názory? A když chceš, dokážeš je dát hlasitě najevo. Tak proč... nechceš?
Tobě jde hlavně o toho, kdo poslouchá, já dobře vím. Jsou lidi, u kterých tě nejspíš nezajímá, co si o tobě myslí. Spoustu jich dokonce odháníš. Proč asi, co?
Proto se mi líbíš. Jsi zajímavá, ale až na druhý pohled. Neměň se jen proto, že ti to někdo řekl. Nesahají ti ani po kotníky, jenom si to musíš uvědomit. Máš na víc než jsem kdy dokázala já."

Underground #3 (But you will...)

9. července 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí

Jsem pískem na dně přesýpacích hodin. Snažím se představit si sebe bez tebe, ale nejde to, protože bychom mohli být nesmrtelní. Jen ne na dlouho, ne na příliš dlouho.
(Fall Out Boy - Immortals)

But you will remember me.

Rhiannon.
Netušíte, jaký to bývá. Hlasitá hudba, většinou nějakej pop, a spousta světel. Nedýchatelnej vzduch a víc lidí, než by mi mohlo být příjemný. Oliver na barový židli se skleničkou v ruce.
Už tolikrát jsem si říkala, že bych ho v tom měla nechat. Že každej si za svý sračky může sám a sám se s nima musí taky vypořádat. Jenomže pak v jeden z těch obyčejnejch pátečních večerů zaklepal na dveře našeho bytu a byl... Byl zoufalej. Tím nepopírám, že takoví nejsme. My. Jsme ztracený existence, co si k sobě náhodou našly cestu. Společenskej odpad, co nesmí být na očích.
Ten pátek jsem ho viděla poprvý brečet.

Tvoje silný city

5. července 2015 v 14:24 | Ainowa |  Píšu
Slyším vrznout dveře, ale ani se nepokouším otevírat oči. Vím, co bych viděla - nebo spíše neviděla. Tmu. V takové chvíli je vždy přítomná. Ale není to pouze ona. Ta druhá věc... Přichází vždycky v noci a nikdy nemluví. Sedím v koutě, tak jako obyčejně. Cítím se tu bezpečně, dobře se tu přemýšlí. Možná příliš citově vyčerpaná na to, abych ještě dokázala brečet.

Underground #2 (Life is...)

2. července 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí
Já vím, chceš jen vyhrát, kamaráde. Život je jen hra.
(Palaye Royale - Morning Light)

Life is just a game.

Rhiannon.
Téměř všechny v té místnosti jsem nemohla vystát. Parta zoufalců, co si každý týden vylévají srdíčko, sdělují si pokroky a předstírají, že jsou v pořádku.
Blbosti.