omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Mezidobí

12. července 2015 v 18:49 | Ainowa |  Píšu
Jde o to, že mě to drží nad vodou. Že moje závislosti jsou něco, kvůli čemu jsem ochotná spoustu obětovat. /Však jsou to závislosti, že jo./ Chtěla bych vám o tom něco říct, ale nevím... Udržet jednu myšlenku je příliš složité, příliš...
Se všemi těmi hlasy. Jak jen to začalo? Kafem? Hudbou? Pozvánkou? Jenomže zůstali jenom oni. V mý hlavě.

I. Někdy
"Jsi zvláštní, všimla sis toho? Jiná... A vlastně stejná jako ostatní. Na první pohled průměrná naivní holka s barevnýma vlasama. Všimla sis, že máš zvláštní názory? A když chceš, dokážeš je dát hlasitě najevo. Tak proč... nechceš?
Tobě jde hlavně o toho, kdo poslouchá, já dobře vím. Jsou lidi, u kterých tě nejspíš nezajímá, co si o tobě myslí. Spoustu jich dokonce odháníš. Proč asi, co?
Proto se mi líbíš. Jsi zajímavá, ale až na druhý pohled. Neměň se jen proto, že ti to někdo řekl. Nesahají ti ani po kotníky, jenom si to musíš uvědomit. Máš na víc než jsem kdy dokázala já."


II. Na Počátku
"Zase jsi to posrala, viď? Říkal jsem, že na to nemáš!"
"Proč to vůbec studuješ? Co tě na tom zajímá? Ani ti to studium nejde, vykašli se na to."
"Slečno, jestli chcete spát na mých přednáškách, nemusíte na sem ani chodit!"
"No tak, nestojí ti to za to. Dáš si kafe? Tak ve dvě. V předsálí, jo?"

III. Před Někdy
"Asi začínám chápat, jak jsi skončila tady. S rodinou to nikdo nemáme jednoduchý. Někdo to má lehčí, někdo těžší - a tak se rozhodne zdrhnout jako ty, bez urážky. A někdo rodinu nemá. Vidím v tom něco běžnýho, prostě způsob využití karet, co ti Osud rozdal. Můžeš s těmi kartami hrát a zkusit vyhrát. Nebo spíš doufat. Jenomže vyhrát nemůžeš, nikdo nemůže - všichni umřeme. Někteří zkouší podvádět - ale závislosti končí smrtí.
Pak jsou tu existence jako ty. Jednoduše rozdané karty zahodí a snaží se dál bez nich. Je to vlastně celkem obdivuhodný, s moc takovýma lidma jsem nemluvila. Ale však víš, já s nikým moc nemluvím.
Nechceš o svý minulosti mluvit, já tě nutit nebudu. Ty taky nevíš, co se se mnou dělo dřív. Můžu být třeba vrah, ne?"

IV. O jeden Počátek později
"Myslíš to vážně?"
"Nikdy tě do ničeho nebudu nutit. Jen tě prosím..."
"Neměla bys..."
"Víš, nejsi jediná, koho něco trápí. Nechci, abys pokračovala, ale... Tohle ti nerozmluvím, viď?"
"Kafe?"
"Jenom přemýšlím. Je to zločin?"

V. Svatej Jimmy na scéně (aneb hlas v mé hlavě - poprvé)
"Jsi k ničemu. Víš to, viď?
Dokonce jsi mě pojmenovala, skvělé! Ačkoliv jsem spíš Hromoplk. Nebo Svatej Jimmy. Ale říkej mi, jak jen uznáš za vhodný. A přitom jsem vlastně jenom já - nebo jenom ty. Myslím, že někde v koutku tvý černý duše to víš. Jenom si to nechceš přiznat.
Myslím, že víš. Že já jsem tvoje závislost, ta věc, kvůli které ležíš v bolestech a křičíš do ticha. Jo, to jsem celej já."
...
"Dlouho už nevydržíš. Jsi blázen. Psychouš. Hříčka přírody. A já, já jsem důkaz. Můžu se dál smát, protože čím dýl budeš pokračovat, tím lépe mi bude. Ty jen tak nepřestaneš, no nemám pravdu? Já tě znám... Možná dokonce lépe než sebe. Hah."

VI. Po Někdy
"Slyšela jsi, co se jí stalo. Ještě nemáš strach?"
"To, že můj život už je pokažený, neznamená, že bys ten svůj měla zahazovat. Dávej si pozor. I na mě."
"Nechtěla jsem, přísahám... Nechtěla."

VII. Svatej Jimmy se hlásí o pozornost (aneb hlas v mé hlavě - podruhé)
"Dávej si pozor. Však víš, na ni. Není to vhodná společnost pro tebe. I když... Kdo jo?
Jenom se na tebe snažím dávat pozor. Na nás. Ať už to vypadá jakkoliv, jestli nad tebou vyhraju, oba jsme prohráli. A já nikdy neprohrávám. Budeme tu spolu tak dlouho, jak jen budeš existovat.
Těšíš se?"
...
"Neboj, jsem tu s tebou. Jako vždy. A i když máš možná pocit, že se ti vysmívám, tentokrát to tak není. Radím ti dobře, dávej si pozor. Neříkám ti to poprvé, ale říkám ti to naposledy. Ona není ta správná osoba pro tebe.
Změnila se. Nebo byla taková vždycky? Netuším. Jen si uvědom, jak se k tobě chová. Jen mi slib, nebo to slib sama sobě, že budeš opatrná. Já vím, že o té věci někde v koutku hlavy víš."

VIII. O další Počátek později... nebo dříve?
"Jsem... No, vlastně ani nezálaží na tom, kdo přesně jsem. Jenom jsem tě chtěl varovat, jo? Já ji znám. Není taková, jak si myslíš. Je dobrá herečka. Snad ještě lepší než ty. Ale asi by nebylo dobrý, kdyby mě s tebou viděla... Zná mě, tak trochu. Spíš se znala s mou sestrou.
A víš co? Moje sestra je mrtvá."

IX. Věčně
"Věř mi. Ty a já... Budeme spolu navěky."

Pozn.: Jestli to nechápete, nesmutněte. Nejsem si ani jistá, jestli to úplně do detailu chápu já sama. A to jsem to sakra napsala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 13. července 2015 v 15:28 | Reagovat

Mám o tebe strach...

P.S.: Klub Rváčů, We Are Harlot :333

2 womm womm | E-mail | Web | 14. července 2015 v 14:28 | Reagovat

Nechápem to ani najmenej a aj tak som to musel dočítať do konca. Takže good job :D

3 Ainowa Ainowa | Web | 15. července 2015 v 20:41 | Reagovat

[1]: Nebylo by rozumnější mít strach... Z Jimmyho? :)

[2]: Díky moc ^^
Vrátit se k psaní něčeho pochopitelného by bylo ideální, ale život ideální není. A tak ideální nejsou ani moje parodie na povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama