omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Rozhlédněte se.

8. srpna 2015 v 1:32 | Ainowa |  Píšu
Strašně obdivuju lidi, co dokáží psát prostě jen tak. Zavřou se do místnosti, připraví si kafe, sednou si k počítači a jen tak z ničeho dostanou nápad. Dokáží psát třeba několik hodin a ani si neuvědomují, kolik času vlastně uplynulo. Sedí sami v tichu a všechny pocity, které napíší, jsou vymyšlené. Neexistují.


Takhle jsem to nikdy neuměla. Nejlíp se mi vždycky psalo mezi lidmi, ale se sluchátky na uších. Na náměstí, kde lidi pořád procházejí. Rozhlédněte se - kdo je okolo?
Blondýnka se psem, která telefonuje. Možná svému příteli nebo kamarádce, spíš ale svý mámě. Třeba jí zrovna lže, jasně mami, myslím, že tenhle víkend přijedeme, ano, oba, fakt, přísahám. Kluk s vlasy delšími než mám mám já, kvůli kterému jsem nucena sklopit hlavu, protože sakra, nedávno jsem si od něj na benzínce kupovala bagetu. A já nerada potkávám lidi, o kterých už jsem psala. Může to být třeba rocker jako vy, zažranej do hudby. Možná si taky žije raději ve svém malém vesmíru hudby. Pamatuje si datum vydání nového alba Shinedown líp než den vlastních narozenin, protože to vlastně jsou takový jeho malý narozeniny.

Dobře se mi taky píše v kavárnách, těch menších a útulných, kde na všechny vidíte. Lidi tam okolo vás třeba prožívají důležitý okamžiky. Rande, schůzky… Nebo jen sedí a něco si zapisují. A všichni ti lidé mi pomáhají přemýšlet. Jejich pocity jsou opravdový a já je jen zaznamenám na papír. Každý člověk, kterého kdy potkáte, má nějakej svůj vlastní život. Svoje lásky, svoje nenávisti, svoje bolesti, svoje smutky. A to i ti, kteří vypadají jako z kamene. Především oni. A já, já jen sedím ve svým světě s hudbou a dívám se.
Rozhlédněte se okolo sebe. Stará paní v tramvaji, co vás seřve za úplnou maličkost. Možná je jenom stará a zahořklá, možná jí připomínáte někoho, o koho přišla. Třeba právě kvůli svému chování.
Tohle je něco, co mě nikdy nepřestane fascinovat. Že jsme každý je jeden z mnoha, že každý máme svůj vlastní malý svět, svoje starosti. Že všichni jsme.

Tmavovláska na lavičce v parku si poupraví klobouk na hlavě a pousměje se. Tak přece jen z jejího dnešního zmatku v hlavě něco vzniklo. Snad to není tak špatný, pomyslí si. Několik vět ještě poupraví a přepíše, než sešit s kroužkovou vazbou zavře a i s tužkou ho schová do tašky.

***

"Potřebuju víc spát," povzdechnu si tiše, narovnám se nad klávesnicí, až mi v zádech trochu lupne. Tentokrát jsem víc poslouchala hudbu než psala, ale na to sere pes. Potřebovala jsem to ze sebe dostat a tak se taky stalo.
Když si uvědomím, kolik je vlastně hodin, uznávám, že s tím spánkem to dneska zase nebude tak slavný. Za čtyři hodiny vstávám. Zaklapnu noťas, popadnu hrnek od kafe a vydám se na cestu do kuchyně, která se zdá ještě delší než obvykle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 8. srpna 2015 v 13:20 | Reagovat

Včera jsem seděla na balkoně, pozorovala lidi a přemýšlela, že bych mohla napsat něco hodně podobného tomuhle. Nakonec jsem to vzdala, ale začínám věřit na telepatii a na to, že je mezi náma nějaké divné propojení. :D

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 8. srpna 2015 v 19:03 | Reagovat

Asi jsem divnej, ale já nápady nevyhledávám. Zčistajasna mi vletí do hlavy absurdnost, která tam hlodá a chce být napsána (a vlivem prokrastinace to buď trvá celé měsíce, dopíšu-li ji vůbec). S hudbou... jo. Potřebuju kulisu pro psaní. Nejlepší je Hans Zimmer nebo Two Steps from Hell. Slova ruší.
Ale hodlám si pořídit netbook a (konečně) oblíbenou pražskou kafárnu, kde bych moh datlovat. Protože doma se k tomu nedokopu.

3 Ainowa Ainowa | Web | 9. srpna 2015 v 18:36 | Reagovat

[1]: Na náhody jsem stejně nikdy nevěřila. Na tobě mě nejvíc dostává, že nejenom máš podobný názory a hudební vkus, ale chováš želvu. Jak moc je pravděpodobný, že na sebe dvě takové existence narazí? :D

[2]: Dopsat cokoliv je jedna z nejtěžších věcí. Ale s oblíbenýma kavárnama je to skoro stejně těžký. Najít místo, kde mají dobrá zákusky, to je těžký. Držím palce (vlastně jen jeden, druhý jsem si skřípla do dveří), bys vyhovující místo našel.

4 womm womm | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 13:34 | Reagovat

To si asi prvý človek o ktorom viem, že takto píše pravidelne. Ja som to veľakrát zvažoval, ale nakoniec som sa nato nikdy nedal. Možno preto, že by som nevedel čo písať :-D Ja som možno ten najhorší prípad. Ani nikam nechodím pre inšpiráciu a ani nápadom sa nechce ma navštevovať :D

Čo sa týka ľudí tak sú fakt fascinujúci presne ako píšeš. Škoda, že nie vždy v dobrom slovazmysle. Ešteže aj zlý slovazmysel sa na písanie hodí :P

Teraz ma ešte napadá .. ľudia, ktorí len sedia a niečo si zapisujú, možno tiež tvoria tak ako Ty :P

5 Ainowa Ainowa | Web | 13. srpna 2015 v 9:44 | Reagovat

[4]: Nemůžu říct, že bych psala nějak pravidelně. Je to spíš pravidelně nepravidelně, když se dostanu do města, když mám chvilku času... :D
Lidé jsou divní. Možná proto mě tak fascinují.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama