omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Underground #6 (You can't...)

6. srpna 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí

You can't live until you die.

Protože oni tě ani neznají. Vidí jenom jizvy.
(Sixx:A.M. - Skin)
Rhiannon.
Takový to do toho dne bylo. Zmatený, šílený, trochu smutný. A co jsem měla dělat na další schůzce zoufalců? Seděla jsem tam a poslouchala všechny ty prázdný řeči. Abby, Oliver, Anette, Faith, Lenny a další a další. Včetně nových tváří. Snad ze zvyku jsem je sjela pohledem. Rádobysexy holka, co se s někým odsud vyspí a už se tu nikdy neukáže. Jayde. Blonďáček, který by nejraději říkal pravdu - ten to tu dlouho nevydrží. Johnny. Slušňáček s neslušností v očích, možná bude na schůzky chvíli chodit, ale rozhodně nikdo, s kým bych dokázala vést rozhovor. Sebastian.
A přece mi další dvě osoby padly do oka.


Jeden se představil jako Nicolas, druhý byl Alec. Nicolas proto, že ani trochu nezapadal a vůbec si to neuvědomoval. Alec z toho důvodu, že i když si byl svý odlišnosti vědom, nechtěl nebo neměl zapotřebí to ukazoval lidem. Ani u jednoho z nich jsem si tím nebyla jistá, víte, i můj šestý smysl a odhad na lidi se občas plete. Přesto jsem si byla jistá, že u nich nějaký potenciál pro hru vidím.
Nemůžu říct, jak to celý funguje, protože, no, ani já sama to nevím. Kdyby byl kdokoliv z vás trochu pozornější, určitě by si nějakých takových ve svém okolí také všiml. Poznáte je podle chování, stylu mluvy, očí… Zkuste to, někdy.
Jedna věc ale zbývala a já tak trochu potřebovala Oliverovu pomoc. Rozhodla jsem se celkem rychle, já promluvím s Alecem, Olie s Nickem. Řešit problémy jiných je totiž mnohem lehčí, než kdybych měla řešit ty svý.
Po jakémsi ukončení schůzky jsem nepatrně kývla na Olivera. Celou dobu sice moc dobře věděl, který lidi jsem vytipovala, ale tohle nám dávalo jakýsi pocit hry na superšpióny. Jen vtipkuju, fakt, kývala jsem na něj už jen ze zvyku. Abych se ujistila, že ještě pořád ho ty moje hry baví.
A bavily. Jestli já byla někdy za manipulátorku, on byl mým posluchačem a fanouškem.
Vydala jsem se k Alecovi, zatímco Olie se pokoušel odchytit spěšně odcházejícího Nicka. problém jsem tušila už ve chvíli, kdy mě Alec oslovil první.
"Netvrď mi, že vážně posloucháš Anti-Flag? To přece musí bejt vtip!" Koukal na mé tričko, jak jinak. Jeho arogantní tón se nedal přeslechnout a i když by si zasloužil pořádnou lekci, nebyl tou osobou, kterou jsem hledala.
"Prosím?" Jen jsem nevěřícně zavrtěla hlavou. "Já mám Anti-Flag ráda," odpověděla jsem, stále lehce vyvedená z rovnováhy.
"Lol. To tričko je myšlený vážně?" Výsměch v jeho hlase mě vytáčel. Navíc, kdo sakra používá v běžný řeči tyhle zkratky? Takže jsem prostě… Já nevím, tahle scéna si úplně říká o to, abych mu nějak srazila hřebínek - měla jsem ho zadupat do země. Já se ale prostě otočila a bez jedinýho dalšího slova odešla. Někdo by to mohl považovat za útěk. On to vlastně tentokrát útěk byl.
Na prostoru před budovou jsem našla Olivera s Nickem a zamířila k nim. Oliver po mně vrhl jakýsi lítostivý pohled, který jsem nedokázala zařadit. On sice dokázal často vytušit, na co myslím, ale já se v jeho způsobu myšlení stále ztrácela.
"Neřekl mi ani půl slova," zašeptal Olie. Nejspíš se s tím nemusel ani obtěžovat, protože Nick vypadal myšlenkami úplně mimo.
"Jsem Rhia," postavila jsem se před něj a pro jistotu mu zamávala rukou před obličejem. "Asi jsme ještě větší zoufalci než sis myslel, co?"
"Vlastně ne," pousmál se a konečně nám začal věnovat nějakou pozornost. "Říkají mi Nikki, ale jsem Nicolas. A promiň," otočil se na Olivera, "moc jsem tě nevnímal. Mám teď nějaký, no, problémy a trochu jsem se zamyslel."
"V pohodě." Oliverův úsměv spoustu lidí děsil, ale Nikki si získal moje sympatie i tím, že nedal nic znát. Třeba Abby i po všech těch měsících od Olieho odvracela pohled.
"Už jen, um, to… Budu muset jít," vykoktal nakonec Nikki s pohledem upřeným kamsi za mě - k silnici, pravděpodobně. "Asi se pokusím stihnout autobus, protože Seb s Johnnym odjeli a mě tu nechali. Už zase."
Těžko jsem mohla získat lepší příležitost k tomu, abych o něm něco zjistila. Dokázal by snášet mý nálady, zlé poznámky, které trousila Abby, Anettino kňourání a Oliverovy problémky? O pár minut později už jsme mířili k mé dodávce.

Pozn.: Že jsem tenhle díl nakonec nepřednastavila, to jsem si uvědomila před pěti minutami. Sakra, kdybych vypadla z rytmu čtvrtek - 20:06, nejspíš bych se do něj už nevrátila. Tak snad tohle není tak tragický, jak se mi to jeví. (*upřímně doufá, že tam nezůstala žádná "autorská poznámka" - tenhle odstavec přepiš, ty krávo blbá, tohle zní jako naprostá kundovina, nezapomeň to po sobě přečíst - a tak*)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 7. srpna 2015 v 16:50 | Reagovat

Dík za Anti-Flag :3

2 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 7. srpna 2015 v 16:54 | Reagovat

btw, k těm autorským poznámkám. :D Já když nahrávám svoje písničky, tak to někdy končí s názvem jako: notytcrapkillingmyownsongsfuckumichelle.wma

3 Ainowa Ainowa | Web | 7. srpna 2015 v 18:48 | Reagovat

[2]: Pojmenovávání souborů je prostě problém, no :D Ty autorský poznámky jsou jediná věc, která mě donutí si to ještě jednou po sobě přečíst a opravit překlepy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama