omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Underground #9 (We're the things...)

27. srpna 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí

We're the things that love destroyed.

Byla jsi ta píseň, která mi uvízla v hlavě. Jediná píseň, kterou jsem kdy miloval, pouštěná znovu a znovu a znovu.
(Fall Out Boy - Favourite Record)
Nicolas.
Náhody neexistujou, řekla mi kdysi jedna holka.
A jestli jo, tak mám nejspíš vážně dobrou karmu.


Moje pátky se vrátily zpátky k jakémusi normálnímu stavu. Takže den potom, co jsem poprvé dorazil do Podzemí, jsem zase pobíhal po kavárně, falešně se usmíval a doufal, že se dožiju konce směny. Broukal jsem si melodii jedné písničky od Fall Out Boy. Slyšeli jste to poslední album? Já si vždycky myslel, že Save Rock'n'Roll od nich je to nejvlezlejší, co by mohli nahrát. A teď bylo venku Beauty/Psycho a já se nestačil divit. Bylo pár písniček, které jsem nemohl ani slyšet, ale to se mi u FOB stávalo běžně. Zbytek byl tak na rozhraní rádiovýho mainstreamu a milýho rocku, že jsem to nemohl nemilovat. And I'll spin for you like your favorite records used to.
Vracel jsem se zpátky s několika talířky, v hlavě mi stále dokola zněla Favourite Record a najednou mě někdo oslovil jménem. Špatně jsem si pamatoval jména a tváře, ale hlasy mi většinou v hlavě uvízly. Proto jsem nikdy neměl problém rozeznat, který z Brouků danou písničku zpívá. Ale přes vytahaný tričko s Beatles jsem měl přehozenou košili s logem kavárny.
"Jsi Nick, že?"
Dal bych celý svoje spropitný za ten den (ale moc toho nebylo), že jsem tu holku zahlédl den předtím v Podzemí. Jméno jsem si ani netroufal odhadnout. Nejspíš si můj zmatený pohled vyložila po svém, takže se představila.
"Abby. Včera. Ale asi si mě nepamatuješ..."
"Ale ne, ne. Pamatuju," vyhrkl jsem. "Promiň, nějak mi vypadlo tvý jméno a pracuju, takže, no..."
"Jasně, nechci zdržovat. Jsem s někým domluvená a zahlédla jsem tě, chtěla jsem tě pozdravit. Budu tam vzadu, doneseš nám dvě lattéčka?"
"Jasně," věnoval jsem jí lehce zmatený poloúsměv. "Hned to bude."
Abby seděla u zadního stolu. Asi by na tom nebylo nic špatnýho, kdyby měla normální společnost. Říkalo se mu Key. Neznal jsem ho nijak moc, ale na takového člověka nezapomenete. Seb od něj kupoval trávu, ale Key určitě uměl sehnat i jiný věci.
Nic mi do toho nebylo. Každý se s problémy vypořádává jinak. I tak mi však Abby, Key a jejich schůzka ležela celé odpoledne v hlavě.

***
Pateční večery s hudbou miluju. Jen ležím na posteli, na uších sluchátka a užívám si svůj klid. Ten večer jsem měl v plnu to nové album od We Are Harlot, víte co myslím, že jo? Všichni to pořád chválili a Dannyho hlas je vážně jedinečnej.
Někdo mi to ale asi nepřál, protože už v polovině první písničky mi zazvonil mobil. Snažil jsem se to ignorovat, jenomže když vyzvánět nepřestával ani po konci písničky třetí, s povzdechem jsem se zvedl.
Neznámé číslo.
Ztlumil jsem hudbu a hovor přijal.
"Nikki? Potřebovala bych trochu pomoct." Rhiannon.
Zněla rozhozeně a já ani zdaleka netušil, kde mohla sehnat mý číslo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 28. srpna 2015 v 12:17 | Reagovat

Wow, to čekání do dalšího čtvrtku nevydržím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama