omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Underground #10 (It should be..)

3. září 2015 v 20:06 | Ainowa (& Aky) |  Bezčasí

It should be easier to breathe.

Hledal jsem důvod, proč neodcházet a zůstat, ale žádný mě nenapadl.
(We Are Harlot - I Tried)
Rhiannon.
Přiznávám, panikařila jsem. Měla jsem na ni vztek. A nevěděla jsem, co mám vlastně dělat. Sophie už měla být víc než dvě hodiny zpátky. Slibovala, že přestane s němi svými hrami, slibovala, že ty sliby bude plnit. Kecy.
Navíc jsem řekla Oliverovi, že ho vyzvednu trochu dřív. I s Anette.
Abby mi nezvedala mobil a Lennymu jsem ani volat nezkoušela. Už před týdnem básnil o tom rande s Jude. Krizová situace.
Nikkimu jsem nechtěla volat, jeho číslo mi sehnala právě Sophie. Když jsem se o něm totiž ve čtvrtek zmínila, na pár hodin zmizela. Vrátila se s úsměvem a jeho číslem, že ho má od jeho kamaráda. Prý by se mi mohlo hodit. Měla pravdu a já v tu chvíli jiné řešení neviděla.


O čtvrt hodiny později Nikki otevíral dveře dodávky a já místo pozdravu trochu ztlumila rádio.
"To jsou noví Hollywood Undead, ne?" Čekala jsem různý otázky, ale tuhle ne.
"No, um, jo," odpověděla jsem. "Tahle je z novýho alba. Je trochu slabší a dost jiný než starý věci."
Mlčeli jsme, zatímco Danny z repráků opakoval, že si myslí, že zešílel.
"Takže... Co máš v plánu?"
A já na tuhle otázku neměla odpověď. Neměla jsem ani jeden plán, natož svý obvyklý dva. A to mě děsilo víc než odchod Sophie. "Musíme... Musím vyzvednout Olieho a Anette. Pak taky vymyslet, jak ji najdeme," povzdechla jsem si.
Pokusil se o povzbudivý úsměv. Jenomže on netušil, koho to vlastně hledáme. Ne potrhlou spolubydlící, ale mou (ne tak úplně) přítelkyni s rozhozenou psychikou a strachem ze závazků.

***
Vešli jsme do baru. Vyzvednout Olivera jsem považovala za nejsnadnější část večera - než jsem zjistila, že nesedí na svým obvyklým místě. Byla tam ale Anette, poslala jsem za ní tedy Nikkiho a sama se vydala blíž k Jeremymu. Mávla jsem na něj, dnes bez úsměvu.
"Kde je?"
Mlčel, na tváři lehce pobavený úsměv. Přesně ten druh úsměvu, kvůli kterému byste lidem nejraději rozmlátili obličej.
"Kde je, kurva? Musel sem přijít, dorazil sem s Anette. Tak kam šel?" Docházela mi trpělivost, ale Jeremy se očividně dobře bavil. Oliver byl jako dítě, nedokázal se o sebe postarat. Jenže já nemohla pořád myslet za něj.
"Je tady," dál se usmíval. "Jen, jestli jsi jeho přítelkyně... Nechceš to vědět."
Něco mi v hlavě seplo. Nedávno jsem mu promlouvala do duše. Aby se sebou něco udělal, přestal se užírat, přestal si lhát. Myslela jsem to ale trochu jinak.
"Záchody?" Odpovědí mi bylo jen přikývnutí.
Spěchala jsem. Ne kvůli sobě. Ne kvůli Oliverovi, Anette nebo tý holce, kterou si Olie vybral. Stejně jako většinu věcí poslední dobou, dělala jsem to kvůli Sophii.

"Děláš si ze mě prdel?"
Čekala jsem to, on můj přichod nejspíš ne. Drobná dívka s tichým zachichotáním a sklopeným pohledem prostě utekla a Oliver vypadal celkem střízlivý.
"Nemáš ani nejmenší právo plést se do mýho života!" Bod pro něj, tohle jsem zase nečekala já. "Pleteš se mi do všeho v jednom kuse, hlídáš mě jako malý dítě a přitom vůbec nic nevíš!"
Nikdy jsem nezažila Olivera takhle naštvanýho. Jenomže to bych nebyla já, kdybych si to nechala líbit.
"Nic nevím," začala jsem lehce výsměšným tónem. "Nevím, jaký máš doma problémy. Netuším, že ti doma dohazují ty kozatý bloncky a říkají, Olie, to se ti tahle opravu nelíbí?" Postupně jsem zvyšovala hlas. "Nevím, že si tvoje rodina myslí, že jsem tvoje přítelkyně. Nevím, že mě tak trochu nenávidí. Ale víš co? Jednu věc vím jistě. Bolelo tě, když jsi odmítnul Mikeyho."
A Oliver se celej rozklepal, protože věděl, že všechno tohle je pravda.

Pozn.: Tak jo, takhle vás přece nenechám. Další část bude v neděli dopoledne, konec se tu objeví zase ve čtvrtek. Možná, pokud nebudu líná, bude ještě taková drobnost... Ale o tom později.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 living-on-the-run living-on-the-run | Web | 3. září 2015 v 20:25 | Reagovat

A co třeba připsat nějaké varování na začátek? :D

2 Ainowa Ainowa | Web | 6. září 2015 v 8:55 | Reagovat

[1]: Já? Blázníš? To není můj styl. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama