omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Listopad 2015

A čemu teda máme věřit?

22. listopadu 2015 v 13:20 | Ainowa |  Pocity
Bílý kachličky. Proč má sakra někdo potřebu mít bíle vykachličkovanou koupelnu? Bílá je strašně neosobní. Nemocniční. Nepraktická. No řekněte, nemám pravdu?

Neviditelný nestvůry

15. listopadu 2015 v 18:20 | Ainowa |  Čtu
Sedím v křesle, na klíně mám Neviditelný nestvůry od Palahniuka a v ruce hrnek sladkýho, horkýho a hlavně jahodovýho čaje. Zní to skoro jako ideální večer, co?
Možná, kdyby se mý myšlenky dokázaly zaměřit na to, že televize možná dělá z lidí boha nebo možná lidi jsou jenom boží televize, užila bych si knížku víc. Jenomže moje hlava byla plná lidí, o které jsem se nechtěla zajímat. Snažím se vyhýbat jakýmkoliv mezilidským vztahům, snažím se zbavit citů. Ale ať se snažím sebevíc, jsem jenom člověk a občas něco cítím.

Hole #1 (Life can be...)

9. listopadu 2015 v 19:12 | Ainowa |  Bezčasí

Life can be cruel and insane.

No, jestli si myslíš, že skutečná krása je zvnějšku, jsi hodně daleko od pravdy.
(Sixx:A.M. - Lies of the Beautiful People)
Zoe.
Stála jsem na obrovským autobusovým nádraží, na zádech batoh a okolo krku sluchátka. Malá holka ve velkým městě splněných snů. A i když jsem věděla, že na mě tátova nová, dokonalá rodinka čeká, nikam jsem nespěchala.
Takže jsem nejdřív zamířila k metru, snad proto, že jsem se po městě chtěla nejdřív trochu porozhlédnout. Než jsem se tam ale dostala, do oka mi padl malý, téměř schovaný obchod. Nad poloprůhlednými dveřmi visel zašlý nápis Hole, vedle něj se nacházel obrys vinylu. Už jenom tohle muselo většinu těch, kteří si všimli, okamžitě odradit. Já prostě seběhla těch pár schodů, s cinknutím otevřela dveře a ocitla se v obchodě s deskami. Všechno tam vonělo po mateřídoušce a kouři, trochu jsem ve vzduchu cítila i plíseň.
Za pultem nikdo nestál.