omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Tak už to máme za sebou.

31. prosince 2015 v 23:52 | Ainowa |  Poslouchám
Konec tohohle šílenýho roku, konec roku 2015. Můj první rok s tímhle blogem, rok s myšlenkou Ainowy.
A i když teď všichni píšou ty svý zhodnocení roku a vzpomínají na všechny ty dobrý věci, já mám pořád v hlavě spíš tu hudbu. Vždyť tenhle rok byl plný nové hudby. Té dobré, průměrné i špatné - ale to k tomu patří. Nebo ne?


Cítím jakousi hloupou povinnost rozepsat svých "top 5 alb 2015". Protože ale tenhle název nemám ráda, říkejme tomu třeba "nejlepší z letošní nové hudby" nebo třeba "co se letos fakt dalo poslouchat" nebo třeba úplně jinak. Říkejte tomu vlastně jak chcete, můj pracovní název byl "díkybohukonecroku-hudba".
Letos vyšlo pár alb, na který jsem se nějakej pátek těšila. Hollywood Undead, Shinedown, Bring Me The Horizon, Fall Out Boy, Sleeping With Sirens, Anti-Flag, Three Days Grace… To všechno jsou skupiny, co mají v mým srdci místo už dlouhou dobu. Ne všechna ta alba ale dopadla úplně tak, jak jsem se představovala.

Začala bych těmi méně příjemnými překvapeními.

Hollywood Undead - Day Of The Dead
Já mám HU ráda. Já jejich hudbu vlastně totálně žeru. Oni byli první důvod, proč jsem kupovala lístky na Rock for People. (Že pak oznámili i We Are Harlot, to byl jen sladkej bonus.) Tak proč mi tohle album není dost? Už přes rok mám jejich Another Way Out jako budík a i tak ji nedokážu nenávidět. Všechny svý pocity ohledně tohohle už jsem rozepsala v červnovým článku, nic víc k tomu nedokážu říct. Trochu moc "něco odlišnýho".

Bring Me The Horizon - That's The Spirit
Z tohohle alba mám furt smíšený pocity. Na jednu stranu je tam pár vážně skvělých (ale rockových, ani zdaleka corových) písniček. True Friends, Blasphemy, Drown, to všechno jsou věci, který stojí za poslech. Na druhou stranu jsou ale na stejný desce jako Doomed, Follow You a Oh No. Nevím pořádně, co si o tom myslet… Ale to všechno už jsem letos taky jednou popisovala.

Papa Roach - F.E.A.R.
Tvorba Papa Roach bývá často označovaná za převídatelnou. Ono to tak možná i je. F.E.A.R. není jejich nejlepší album, je to jedno z těch, který se v jejich diskografii tak trochu ztratí. Není to asi nějaký jejich povstání z popela, ale není to ani kdovíjaký zklamání. Ráda si poslechnu Devil nebo Fear Hate Love, ale u většiny písniček mám pocti, že už jsem je od Papa Roach jednou slyšela…

Muse - Drones
Ani nevím, jak jsem se k tomuhle album dostala. Muse nejsou můj šálek čaje (možná proto, že mám raději kafe), ale chtěla jsem tomu dát šanci. Slyšela jsem o tom hodně dobrých věcí… Jen mi to prostě nesedlo. Asi je to na mě moc alternativně-pop-rockový, moc divný. Líbí se mi Psycho, ale zbytek okolo mne nějak proplul a já už ani nevím, o čem to bylo.

Naštěstí se letos objevilo mnohem víc alb, která se mi (více nebo méně) líbila.

Chunk! No, Captain Chunk! - Get Lost, Find Yourself
Znáte tuhle francouzskou skupinu? Hrají něco mezi pop punkem a hardcorem a je to skvělý. Poslouchám je už dost dlouho na to, abych mohla říct, že jejich tvorba udělala obrovský skok dopředu. Když porovnáte Playing Dead z tohohle alba a jejich první singl, In Friends We Trust, poznáte to sami. Navíc, málokterá hudba mi dokáže tak zvednou náladu tolik jako právě oni.

Three Days Grace - Human
Páté album skupiny, ale první s Mattem Walstem. V téhle skupině mi, ačkoliv to může být hodně o zvyku, prostě víc seděl Adam Gontier. Na Rock for People ale zazářili a Matt je, myslím si, důstojnou náhradou za Adama. Deska jako taková, nehledě na změnu sestavy, funguje skvěle. Já vlastně nemám co špatnýho k tomu říct. Jen je to něco trochu jinýho, než jsem čekala.

Wolf Alice - My Love Is Cool
Kdyby se mě někdo zeptal, jak jsem se k téhle skupině dostala, nedokázala bych odpovědět. Asi mám nějakej radar na skupiny se sympatickou zpěvačkou. Kdybych už 26. února neměla jinou akci, jejich koncert v Praze bych si nenechala ujít. My Love Is Cool je ale vážně dobrý album a já jsem ráda, že jsem na tuhle skupina narazila. Moaning Lisa Smile mě dostala na první poslech. Stejně tak Fluffy. Vyloženě mi nesedla snad jen Freazy a nemám pro to žádný odůvodnění, jen tenhle pocit.
Prostě jim dejte šanci, pokud jste to ještě neudělali. Protože jsou něco jinýho. Protože dali svýmu poprocku nádech grunge a zvládají to vážně přesvědčivě.

Ghost Town - Evolution
Že je neznáte? Že se vám pod názvem Ghost Town vybaví jenom ta písnička, co ji pořád hrají v rádiu?
Sama jsem na ně narazila až letos. Hrají spíš elektronickej rock, ale kdo řeší nějaký škatulkování. Ale Kevin má strašně příjemný hlas a nějakým záhadným způsobem mi všechny jejich písničky nějakým způsobem sednou. Včetně letošního alba.

Go Go Berlin - Electric Lives
Co jsem od tohohle alba vlastně čekala.? Že mě to dostane tolik, jako jejich první album, jako New Gold? Tam jsem totiž nenašla písničku, která by mi nesedla. Jenomže na Electric Lives se mě polovina písniček ani nedotkla. Jasně, Kill Me First, Kids, Famous Till The End… Mají všechno, co jsem od týhle skupiny čekala. Ale zbytek? Já si zbytek nepamatuju, kdybych si album neposlechla před pár minutama znovu, nevzpomněla bych si na ně. A to není dobře.
Ale stejně si pořád vyčítám, že jsem je na Rock For People nestihla…

Halestorm - Into The Wild Life
O pár odstavců výš jsem psala o radaru na sympatický zpěvačky. Tohle album, tahle skupina je důkaz, že ten radar vážně mám. Jedno z nejpříjemnějších překvapení, možná proto, že jsem od tohohle alba moc nečekala.

Sleeping With Sirens - Madness
Čekala jsem průměrný album přesně v jejich stylu, ale dostala jsem nadprůměrný rockový album. Navíc, Kellinův hlas miluju. Zase víc, než jsem očekávala. Jasně, je to pořád hudba se spoustou smutku, ale tu naději tam přece vidíte taky, ne?

Falling In Reverse - Just Like You
Ronnieho hlas je taková moje další úchylka. Má strašně zvláštní výslovnost. Nicméně na album FIR jsem se těšila a je přesně takový, jaký jsem čekala. Má svý lepší momenty, má i svý horší momenty. To je normální, pochopitelný.

A teď konečně ta top pětka, co?
Jsou to alba, ke kterým nemám co špatnýho říct. Ať už z racionálního nebo iracionálního důvodu. Moje letošní srdcovky.

5. Fall Out Boy - American Beauty/American Psycho
4. Shinedown - Threat To Survival
3. Anti-Flag - American Spring
2. Deuce - Invincible
1. We Are Harlot - We Are Harlot

Omlouvám se za jakýkoliv přepisy a překlepy, slibuju, že si to po sobě ráno přečtu. Jestli se teda ještě probudím, znáte to.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 womm womm | E-mail | Web | 14. ledna 2016 v 1:06 | Reagovat

Dobrý hudobný vkus :) K HU som sa dostal len teraz vďaka mojej milej, ktorá ich celkom počúva a musím povedať že sú dosť dobrý. TDG je samozrejmosť, BMTH som mal radšej Sempiternal, a FIR je vec ku ktorej si nedokážem utvoriť názor ... každopádne všetko dobré a veľa dobrej muziky v novom roku :)

2 Ainowa Ainowa | Web | 16. ledna 2016 v 8:56 | Reagovat

[1]: Díky, i tobě jen to dobré (a hlavně tu dobrou hudbu, že jo) v novým roce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama