omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Leden 2016

Nechci být jiná.

29. ledna 2016 v 22:11 | Ainowa |  Ona a On.
"Nechci být jiná," zamumlala tiše a opřela se hlavou o jeho rameno. "Nemůžou si přece myslet, že když mě donutí chovat se jinak, budu šťastnější.Nemůžou si myslet, že když mě donutí chodit mezi lidi, budu se bavit. To je hloupost. Ne? Nutit introverta trávit čas mimo jeho doupě, to ho jen víc a víc stresuje."

Jsme jak z lacinýho románu.

16. ledna 2016 v 18:10 | Ainowa |  Píšu
"Je to jak z lacinýho románu," podotkla jsem. "Však víš, hudba, šero, čaj a tak. Pokus o klišoidní romantickou scénu."
"Celej náš život je takovej, ne?" Usmíval se na mě a já nevěděla, jak na něco tak nezvyklého reagovat. Nikdy se neusmívá, ne takhle. "Nepochopený rockeři a jejich klišoidní život. A ten strach z nepochopení, strach z přijetí společnosti. Jsou moc vyděšený z toho, že by někdo mohl poznat, jaký vlastně jsou. Nepochopený rockeři..."
Náš tragickej, klišoidní život.
Svým způsobem měl vždycky pravdu.