omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Nechci být jiná.

29. ledna 2016 v 22:11 | Ainowa |  Ona a On.
"Nechci být jiná," zamumlala tiše a opřela se hlavou o jeho rameno. "Nemůžou si přece myslet, že když mě donutí chovat se jinak, budu šťastnější.Nemůžou si myslet, že když mě donutí chodit mezi lidi, budu se bavit. To je hloupost. Ne? Nutit introverta trávit čas mimo jeho doupě, to ho jen víc a víc stresuje."


Oba malou chvilku mlčeli. On možná nevěděl, co by jí měl říct. Ona možná potřebovala nabrat dech.
"Pokud se člověk chce změnit, může. Trochu. Myslím… Občas ale vynaloží strašně moc sil k pouze téměř nepozorovatelným změnám. Třeba se sebou chce něco udělat, dostat se z těch sraček, přestat se nenávidět - ale ta snaha nikam nevede.
Člověk může potlačit některý svý vlastnosti. Ale proč by to měl dělat?"
"Jsi moc pesimistická. Napadlo tě, že ti lidi tě třeba mají rádi?"
"Tak proč nerespektujou, že jsem takováhle?"
Neodpověděl.
"Jasně, občas se chovám jako mrcha. Ale osvědčilo se mi to, držím tím lidi od sebe dál. A když se nikdo nedostane dost blízko, neublíží mi. Nemůže mi podupat zbytek toho, co bývalo srdce."
"Přemýšlela jsi o tom, že ti třeba nechtějí ublížit?"
Mlčela.
"Když si k sobě nepouštíš lidi, co tu vlastně dělám? Protože, no, tentokrát těm lidem nemůžeš říct, že jsem jenom v tvý hlavě. Proč jsem to já, komu tohle říkáš?"
"Chápeš to," zamumlala tiše. "Mluvím s tebou, protože mám pocit, že to dokážeš pochopit."
Dvě průměrný osoby vedle sebe. Mlčeli, přemýšleli, na pár minut se schovávali před světem.

"Budeš mi chybět," povzdechla si tmavovláska. "Vystrašil jsi mýho svatýho Jimmyho. Od doby, co spolu mluvíme, se neukazuje tak často. A Hromoplka jsem zahlédla naposledy před Vánoci… Uvědomil sis, kolik jsi toho pro mě udělal?"
Nenechala ho odpovědět, hned pokračovala dál.
"Možná, možná jsi mě trochu nakazil optimismem. Vidíš v lidech to dobrý. To neumí každej."
"Pokud jsi mrcha, já jsem kretén," pousmál se, ale v očích ten úsměv vidět nebyl. "Neznamená to, že když tu nebudu, vrátí se všechno zpátky. Svůj strach zvládneš porazit sama. Jenom ti to někdo musel připomenout."
A ta modrooká holka tomu chtěla věřit, nedokážete si představit jak moc. Chtěla věřit, že až odjede, věci se nevrátí zpátky. Nechtěla zase potkávat Jimmyho a couvat před Hromoplkem. Nechtěla do sebe zase zapíjet prášky vínem a bát se pohledu do zrcadla. Téměř půl roku nenávisti k sobě samotný, to jí dokázalo dát naději.

Bylo by jí ještě líp, kdyby věděla, že i tohle celý se nestalo jenom v její hlavě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 1. února 2016 v 19:28 | Reagovat

Nač se měnit a přetvářet. V mnoha případech stačí, když o tobě lidé nezjistí pár důležitých věcí. Pak máš jejich pozornost. Dále už si jen vybíráš, kdo stojí za tu tvou.

2 Ainowa Ainowa | Web | 4. února 2016 v 17:58 | Reagovat

[1]: A je špatný, když většinou o žádnou jejich pozornost nestojím?

3 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 4. února 2016 v 18:41 | Reagovat

[2]: Můžeš jim to sdělit pepřákem. Tričkem s veselým nápisem. Neonovou cedulí. Faktem je, že lidi jsou jak pijavice a ať děláš cokoliv, nezbavíš se jich. Pak už z nich můžeš mít jen terče svých cynismů.

4 Niana Niana | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 13:19 | Reagovat

[3]: souhlas =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama