omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Březen 2016

Tohle přece nejsi ty.

28. března 2016 v 19:22 | Ainowa |  Píšu
Je mi z pohledu na tebe smutno. Víš, já tě vždycky brala jako svýho velkýho bráchu. Toho, co si za mou pověst nechal rozbít hubu. Toho, co se mnou poslouchal Green Day a Offspring z kazeťáku u babičky v garáži. Možná to bylo proto, že moje máma se o tebe starala, když to ta tvoje psychicky nezvládla. Možná to bylo prostě tím, že jsi mě vozil v kočárku a že jsi se mnou vyrůstal a že ti teď táhne na třicet a že ti nedokážu pomoct, i když bych vážně chtěla.
Vzpomínáš si, jak jsi mi v jednom sekáči koupil to vytahaný, obrovský tričko s Beatles?

A dobrou noc.

13. března 2016 v 18:07 | Ainowa |  Pocity
Jsi vzhůru dýl, než by ti normálně bylo milý. Sedíš na okně nad topením, ale stejně jsi úplně zmrzlá. Nemůžeš usnout, tak koukáš na hvězdy. Nenávidíš sebe, alkohol, poloupřímný lidi, závislosti a svý noční můry. Už nestojíš o další neupřímný úsměvy.
Prostě sedíš na okně a koukáš na tmavý nebe nad městem a hledáš hvězdy, který nejsou vidět.