omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Úplně jinej svět

3. května 2016 v 18:46 | Ainowa |  Píšu
Benzínky, to je jako úplně jinej svět. Všimli jste si toho někdy? Takové ostrovy mimo čas a prostor. Nejraději mám ty velké, kde jsou prosklený stěny a kávovar na drobný a odrbaný, červený koženkový sedačky u stolů a na stropě problikávající světla a za pultem holka ve světle růžovejch šatech.
Nejvíc na tom ale miluju, že vám tam nikdo nevěnuje pozornost.


Můžete tam po půlnoci vklopýtat na podpatcích, v pomuchlaných, černých šatech, s rozcuchanýma vlasama a rozmazanýma očima, ale ta holka za pultem sotva zvedne oči od rozečtenýho časopisu. Můžete rozklepanýma rukama ze svý podprsenky vylovit pár drobných, koupit si za ně kafe a nikdo se na vás nebude pohoršeně dívat. Můžete s tím kafem za podprsenkový drobný sedět tý červený sedačce, nohou poklepávat do rytmu jedný z těch divných, popových písniček, co je hrajou jenom v noci, a snažit se nevzlykat moc nahlas. Můžete koukat ven skrz prosklenou stěnu, pozorovat osamělý auta, co jednou za čas projedou okolo, můžete čekat, jestli nějaký z nich zastaví, aby se jeho řidič necítil sám. Jenomže v tomhle je ta noc jiná - i když jste s někým v jedný místnosti, jste vlastně úplně sami. I když tam holka za pultem pořád je, pro vás tam není a vy pro ni neexistujete.
Můžete dál upíjet svý průměrný kafe a nechat se rozptylovat poblikávající zářivkou, ale žádný z těch aut stejně nezastaví.
Můžete se sebevíc snažit myslet na něco jinýho, ale myšlenky se vám vždycky vrací k odpoledni, kdy se to všechno zlomilo. Můžete se sebevíc snažit zastavit svý slzy, ale stejně se vám to nepodaří. Můžete se na tý benzínce sedět klidně celou noc, utíkat od reality, na pár hodin prostě neexistovat a odkládat starosti. Přesto však s východem slunce musíte vstát, pousmát se na tu holku v růžovejch šatech, který brzo skončí směna, dopít zbytek už studenýho kafe a projít dveřmi ven. Vrátit se k ošklivý realitě.
A i když si vašeho vzhledu teď pár hodin nikdo nevšímal, první kolemjdoucí vám okamžitě dávají najevo, že máte pomuchlaný šaty, rozcuchaný vlasy, rozpitý líčení a z výstřihu vám kouká podprsenka. Možná teď tak trochu toužíte po tom, abyste se mohli vrátit zpátky, co?
Víte, pohřby jsou vždycky těžký. Ale ještě těžší je prožít je za střízliva, pokud pohřbíváte velkou část sebe.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 3. května 2016 v 19:19 | Reagovat

Moh bych sem napsat nějaký pseudodýp moudro. Ale místo toho jen kývnu hlavou a projevím upřímnou soustrast. Takže tak.

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. května 2016 v 20:45 | Reagovat

Já zase miluju vlaky a nádraží... Útěk pryč.

3 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 8. května 2016 v 17:35 | Reagovat

Ta atmosféra. Ta nálada. Dovolila jsem si tvůj článek zařadit do výběru na téma týdne.

4 stuprum stuprum | Web | 9. května 2016 v 19:00 | Reagovat

Benzínky jsou poetické jako petrolejové lampy. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama