omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Vždycky jsem to já.

9. července 2016 v 21:08 | Ainowa
Sedím a sleduji. Jen stín, jen schránka.
Vidím tě. Možná by ses měla bát?
Víš, já nemám v plánu ti ublížit. Ubližuješ si sama.
Ale kdo ví? Plány se neustále mění.


Sedělas v kavárně a já tě pozoroval skrz skleněnou stěnu. Předstírala jsi, že si čteš, že tě ruch okolo nezajímá. Nebyla to pravda.
Něco jsi čekala. Někoho?
Při každém hlasitějším zvuku jsi sebou škubla, ale snažila ses dělat, že to nic není.
Zlato, proč jsi tak nervózní?

Moc dobře jsem si všiml, že ses ani nedotkla hrnku před tebou. Otáčela jsi stránky knížky, ale nepřečetla jsi ani slovo.
Na kohopak čekáš, krásko?

Myslím, že jsi nic nevěděla. Jo, zlý tušení, to možná. Ale hloupě jsi čekala, že přijde. A bude přesně takový, jako býval dřív.
Půlhodinový zpoždění, to asi není dobrý znamení, co?

Začínala jsi být nesvá, už se ti nedařilo držet nečitelnou tvář. Rozhlížela ses a mě bylo jasný, že víš, že tě pozoruju.
A pozor, už někdo přichází!
Možná sis myslela, že je to on. Já vlastně ani nechápu, jak jsi mě mohla nepoznat! Škoda. Byl jsem to já. Vždycky jsem to já...
Brouku, pozdrav svýho Hromoplka!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nebulis Nebulis | Web | 13. července 2016 v 16:18 | Reagovat

Myšlenka skvělá.

A prý, že se lidi nemění ...

2 Eliška Eliška | 2. srpna 2016 v 0:59 | Reagovat

Strašně se mi líbí tvoje psaní. Jak dlouho ti trvá, než dáš něco takovýho dohromady? Je to spontánní, nebo to dlouho upravuješ a plánuješ?

3 Ainowa Ainowa | Web | 2. srpna 2016 v 19:12 | Reagovat

[2]: Díky :) Zrovna tohle jsem chvíli promýšlela, ale většinou to přijde samo, sednu si a píšu, dokud nejsem spokojená. Kratší věci za večer, když to má pár stran klidně takhle po večerech týden.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama