omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Srpen 2016

Život jako na jevišti.

24. srpna 2016 v 20:20 | Ainowa |  Píšu
Tak trochu nesnášíte lidi. Nesnášíte je všechny do jednoho, ale stejně se po pár měsících znovu necháte přemluvit. Že tentokrát to bude jiný, že tam budou jiný lidi a vy se přece taky budete bavit.
A co když mají pravdu?

Co bych ti chtěla říct.

13. srpna 2016 v 20:38 | Ainowa |  Píšu
"Co to vlastně posloucháme, že to znáš?" Tvářil ses příšerně znechuceně. Nebyla ale moje chyba, že jsme museli poslouchat nějakou pochybnou rádiovou stanici. Nebyla moje chyba, že sis musel půjčit auto. A cizí auto znamenalo žádnou vlastní hudbu, žádný kafe z benzínky a hlavně nic, čím bych mohla nadrobit.

Arabella

6. srpna 2016 v 16:42 | Ainowa |  do I wanna know?
Bylo deset minut po půlnoci, jasná letní noc. Měla přes ramena přehozený jeho sako, na sobě černý kraťasy a pruhovaný podkolenky.
Na levý tenisce měla napsaný "punk", na pravý "rock".
Měla zacuchaný hnědý vlasy, rozmazaný oči a v ruce svírala mobil.
Měla na sobě jeho sako a deset minut po půlnoci nasedla do jeho auta.