omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Co bych ti chtěla říct.

13. srpna 2016 v 20:38 | Ainowa |  Píšu
"Co to vlastně posloucháme, že to znáš?" Tvářil ses příšerně znechuceně. Nebyla ale moje chyba, že jsme museli poslouchat nějakou pochybnou rádiovou stanici. Nebyla moje chyba, že sis musel půjčit auto. A cizí auto znamenalo žádnou vlastní hudbu, žádný kafe z benzínky a hlavně nic, čím bych mohla nadrobit.


"To jsou twenty one pilots, Holding On To You. Lepší strana mainstreamu," pousmála jsem se. Vlastně musím přiznat, že jsem se napůl usmívala celou dobu. Ani si nevzpomínám, kdy jsme takhle jeli spolu domů naposledy. Ale chybělo mi to. Ty hovory většinou o hudbě a občas prostě o ničem.
Hodně se toho změnilo. Já se ani nepokusila hodit si nohy na palubku. A neměla jsem na nohách kanady. Vytahanýho trička jsem se sice nevzdala, protože sakra, neznám nic pohodlnějšího, ale výjimečně není černý. A nemám roztrhlý kalhoty. Možná, možná se začínám snažit vypadat jako člověk.
Tentokrát to ale svedu na to, že jsem byla nervózní. Když jsi zavolal, že máš náhodou cestu do města i zpátky, jestli nechci vzít… Rozhodilo mě to. A bylo to vůbec náhodou?

Víš, žiju teď bez minutovýho rozvrhu. Aniž bych se sesypala.
No, já ti o tomhle ani nikdy neřekla a nechtělo se mi o něm začínat ve chvíli, kdy jsem ho porazila. Taky jsi mi neřekl, že zase piješ.
Ale já to na tobě vidím, víš?

Seznam toho, co bych ti měla/chtěla říct:
  • existuju průměrně se dvěma prášky na tři týdny
  • dala jsem si život dohromady, alespoň trochu
  • chvílema se cítím vážně šťastná
  • v noci spím někdy i 6 hodin a noční můry už nejsou tak častý
  • omezila jsem kafe na tři hrnky denně (když nemám krizi)
  • vypadá to, že vážně dolezu k maturitě
Ale neřeknu ti nic z toho.

Občas je prostě moc těžký vyjádřit něco vlastními slovy. Nahlas. A tak jsme prostě seděli v autě, poslouchali divnou hudbu a po dlouhý době věděli, že věci mezi náma by se možná mohly dát do pořádku.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 13. srpna 2016 v 21:09 | Reagovat

Máš neskutečný psací talent. Líbí se mi, jak je to jednoduše napsané a přesto jasně. Na rovinu, aniž bys to musela zaobalovat. Rozhodně tu nejsem naposledy :).

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 14. srpna 2016 v 0:07 | Reagovat

Krásně se to čte, opravdu máš talent :)

3 Dena Destra Dena Destra | E-mail | Web | 14. srpna 2016 v 13:40 | Reagovat

Hmm...tieto náhodné stretnutia možno neboli vôbec náhoda, čo ak si zistil, kde sa zrovna nachádzaš a odvoz bol len zámienka.

4 The Artemis Hunter The Artemis Hunter | Web | 15. srpna 2016 v 22:20 | Reagovat

To je tak smutně krásný, krásně pravdivý, pravdivě smutný a vůbec úžasný. Miluju tvůj styl psaní. Námět, téma, to, jak skládáš slova za sebe, prostě všechno.

5 Ainowa Ainowa | Web | 17. srpna 2016 v 17:43 | Reagovat

[1]: [2]: Díky ^^

[3]: Na náhody nevěřím. Jsem si jistá, že to byla nabídka míru :) A zjišťovat si to ani nemusel, jezdím takhle do města a zpátky už rok a půl pořád stejně, dřív mě vozil často.

[4]: Děkuju, od někoho s tvým talentem to potěší :)

6 The Artemis Hunter The Artemis Hunter | Web | 17. srpna 2016 v 23:43 | Reagovat

[5]: Pfff, prej s talentem... Ale díky! Počkat, nemám náhodou lichotit já tobě? Alespoň tak to začalo...

7 womm womm | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 23:11 | Reagovat

Gratulujem k preusporiadaniu života a prajem len ďalšie príjemné udalosti :-) Napísané je to, ako vždy, krásne. K tomu sa nemusím ani vyjadrovať.

8 Ainowa Ainowa | Web | 24. srpna 2016 v 13:43 | Reagovat

[7]: Díky ^^

9 living-on-the-run living-on-the-run | 22. října 2016 v 22:13 | Reagovat

Nevím, jestli tě to potěší, ale jsi první člověk, který mě nepřímo přiměl poslechnout si Arctic Monkeys více, než povrchně. Nastane někdy den, kdy ti přestanu děkovat za dobrou hudbu?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama