omlouvám se, zkusila jsem zabít Ainowu
ta mrcha jenom utekla

Čtu

Neviditelný nestvůry

15. listopadu 2015 v 18:20 | Ainowa
Sedím v křesle, na klíně mám Neviditelný nestvůry od Palahniuka a v ruce hrnek sladkýho, horkýho a hlavně jahodovýho čaje. Zní to skoro jako ideální večer, co?
Možná, kdyby se mý myšlenky dokázaly zaměřit na to, že televize možná dělá z lidí boha nebo možná lidi jsou jenom boží televize, užila bych si knížku víc. Jenomže moje hlava byla plná lidí, o které jsem se nechtěla zajímat. Snažím se vyhýbat jakýmkoliv mezilidským vztahům, snažím se zbavit citů. Ale ať se snažím sebevíc, jsem jenom člověk a občas něco cítím.
 
 

Reklama